Teorie Brouka

14. února 2018 v 14:30 | The Student |  Literární žumpa mého mozku

,,Proud vědomí, ten má jen ta nejposvátnější řeka. Řeka lidského vědění."

Jedna místnost. Sedm stěn. Židle. Stůl s ubrusem (ubrus visí jen přes půl plochy, z pohledu pozorovatele se levým rohem dotýká podlahy). Dřevěná podlaha, značně opotřebená. Na stěnách tkví pozůstatky tyrkysového nátěru (v každé zdi hluboké rýhy, barva tam opravdu téměř není, drží se jen v sedmi horních koutech). Muž. Žena. Nazí. Sedí naproti sobě? Sedí. Co tedy ta jedna židle? Není určen počet židlí. Ano, to je pravda. Tmavá místnost. Žárovka, slabá, ozařuje matným světlem. Vrhá stíny. Stíny muže, stíny ženy. A co stíny židle, stolu, ubrusu? Pochopitelně. Jsou v místnosti dveře? Nejsou. Jak se tedy muž a žena do místnosti dostali? Tak, jak to běžně lidé dělají, poměrně irelevantní otázka. Ale jsou tam? Ano, jsou, ovšem ne sami. Fyzicky je zde přítomen Brouk. Kdo je Brouk? Pozorovatel. V místnosti se nachází zrcadlo (podstatný fakt).

Z pohledu pozorovatele má muž zrcadlo po pravé straně, žena po levé. Oba sedí se zrakem upřeným na odraz vycházející ze stříbrné plochy. Pozorovatel odraz nevidí. Žena pláče, nevzlyká však, jen pláče. Lesklé kapky stékají po tváři. Padají na plochu stolu, tříští se. Co dělá muž? Pozorovatel neví. Proč pláče žena? Pozorovatel ví.

Žena položí ruce na stůl, konečky prstů se dotýká ubrusu. Muž svou pravou ruku pokládá na stůl, následně levou. Žena stále neodklání hlavu od zrcadla. Dlaní pravé ruky si otře obličej. Opět ruku pokládá na stůl. Muž oběma rukama uchopí ruce ženy, pevně jí sevře dlaně. Žena odklání zrak od zrcadla, podívá se na muže, stále pláče. Zvláštní, muž se stále dívá na zrcadlo, žena jej upřeně sleduje. Pozorovatel se může jen domnívat, myslí si však, že muž taktéž pláče. Muž odkloní zrak od zrcadla, podívá se na ženu (pravděpodobně).

Nastává promluva ženy. Vidí odraz sebe, muže, dítěte (chlapec, asi třetí rok života). Usmívají se, za nimi stojí ozdobený vánoční stromeček, mají sváteční šaty. Muž drží dítě v náruči, dítě muže objímá. Žena stojí po mužově levém boku (jedná se o odraz v zrcadle), objímá jej kolem pasu. Svou promluvu ukončila. Zavírá oči.

Muž nepromlouvá, jedná. Vstane, stále svírá dlaně ženy. Žena otevírá oči, upře zrak na muže. Muž ženu gestem vybídne, aby vstala. Vstává. Oba udělají krok vlevo (z pohledu pozorovatele). Stojí naproti sobě, ubrus dopadl na podlahu. Muž přistoupí k ženě. Vykročí směrem k pozorovateli (oba). Ozve se tlumený zvuk zakřupnutí. Tělo bezvýznamného hmyzu leží na podlaze, nezištně, nehybně, bez grácie.

Tento literární "skeč" jsem napsal ještě ve svých letech gymnaziálních. Samozřejmě jsem byl jeden z těch, kdo propadl The Beat Generation, výplody Ginsberga, táhlý život Kerouaca - to byla a je má droga. A proto jsem chtěl napsat něco za pomoci proudu vědomí. Nedržel jsem se přímo psaných pravidel pro tento modernistický styl, ale podle mě žádná pravidla nemá, je nespoutaný jako doba, ve které vznikl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Popelka Popelka | Web | 14. února 2018 v 15:07 | Reagovat

To je fakt hodně dobrý. Neurčený počet židlí mě na začátku fakt dostal. A závěr s broukem je taky fakt super.

Já jsem teda od beatníků toho moc nečetla, jenom Krouacovo Na cestě a tento tvůj výtvor bych k tomu asi nepřirovnala... to tvoje mi přijde silnější, že to člověka víc zasáhne, Což ale může být způsobené i tím, že se jedná o krátký formát, tudíž je zážitek intenzivnější a koncentrovaný.

Jo a ještě: zapamatuju si, že se ti líbil začátek básničky z mého článku a až ji zveřejním celou, dám ti vědět :)

2 František František | Web | 15. února 2018 v 17:18 | Reagovat

Tak tohle už nedohonim 😃 Trochu mi to připomíná stránku z filmového scénáře (??)

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 15. února 2018 v 17:57 | Reagovat

Neni brouk jako brouk...

4 stuprum stuprum | Web | 16. února 2018 v 2:50 | Reagovat

Divím se, že po ní neskočí, že ho zajímá brouk!

5 Emo.Gothic.Queen Emo.Gothic.Queen | Web | 18. února 2018 v 10:07 | Reagovat

Zajímavě podáno

6 Cecílie Cecílie | Web | 23. února 2018 v 18:18 | Reagovat

Chudák brouk. Proč žena plakala? A proč byli nazí?

7 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 12. května 2018 v 12:55 | Reagovat

To je výborné. Takové neosobní, cizí a přesto se mě to jakýmsi způsobem dotýká... perfektní. Moc se mi to líbí.

Teď jsem si všimla, že mě máš v odkazech. Moc děkuju. :-)

8 Jana Jana | Web | 9. září 2018 v 20:06 | Reagovat

doporučuji vše jak má být https://www.tbreality.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama